kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12

Starý Zákon

Nový Zákon

Kazatel 5 Bible 21 (B21)

1. Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

2. Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.

3. Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!

4. Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.

5. Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

6. Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj!

Peněz se nenasytíš

7. Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.

8. Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

9. Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.

10. Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.

11. Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.

Jak přišel, tak odchází

12. Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.

13. Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.

14. Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.

15. To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?

16. Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

17. A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem.

18. Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar!

19. Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.